Po 25 letech organizování výstavy jste tu jako „normální“ návštěvník. Jak se cítíte?

Na jedné straně se cítím volně, nemám problémy, ačkoliv se stále snažím být nápomocen. Z druhé strany, je to jako když vám odejde dítě z domova. Nakonec to je na někom jiném, kdo se o něj stará. Všechno co můžu teď dělat je podporovat událost a držet palce.

Co vás k nožům přivedlo? 

Jeden jsem potřeboval. Když jsem byl mladý, strávil jsem spoustu času v lese. Když měsíc vandrujete v Českém Krasu (nyní přírodní rezervace blízko Prahy) tak bez nože máte problémy. Proto jsem jich nakonec potřeboval víc, než jeden. Nůž je velice potřebný nástroj. Je jednoduchý, ale má nespočetné variace vzhledu, designu a velikostí. Když jsem skončil se speleologií, prohrabal jsem svojí zásuvku. Našel jsem magazín Střelecká Revue (český armádní časopis) se článkem o nožích od Ing. Faktora. To mě motivovalo dostatečně k tomu, abych dosáhl jeho úrovně. A to mě uchvátilo od počátku až do dneška.

Proč jste se rozhodl organizovat výstavu?

Dneska vám to už nedokážu říci. Měl jsem zájem o nějaký druh výstavy. Tak jsem se jel podívat na jednu do Mnichova, napoprvé na pozvání Mr. Jeteberga ze Švédska. Byl jsem tam a uviděl jak organizují výstavu a pomyslel: To je něco, co bychom dokázali také. A tak jsme to zkusili tady v Příbrami, v úzké spolupráci s přítelem ze Slovenska a udělali jsme to dohromady. Skončilo to prací na celý život a  všichni jsme k tomu zůstali připoutáni. Je to jednoduché, drahý pane reportére.

Už je to 25 let. Představoval jste si, že bude organizovat výstavu rok co rok po čtvrt století? Že se to stane výstavou tvořící nožířské řemeslo v Čechách?

žádném případě, ani v nejdivočejších snech. Kdybych tehdy věděl to, co vím dnes, s největší pravděpodobností bych to nezačal. Naštěstí bylo mnoho přátel, kteří si výstavu užívali a to mně pomáhalo, jako když se nabaluje sněhová koule. Nikdy bych nebyl schopen organizovat výstavu, pokud bych na to byl sám.

Proč v Příbrami?

Měl jsem dobré vztahy se zdejšími lidmi, byla tady velká hala a nájemné bylo dobré. Za budovou zde byla travnatá plocha pro podpůrný program. Přesto všichni říkali, že to nepůjde, že by se to mělo konat v Praze, nebo v Brně. Ale dařilo se to.

Když se díváte zpět těch 25 let, je něco, co byste dělal jinak?

Asi ne. Nemohu to dělat jinak. Nyní to převzal nový organizátor. Jsme každý úplně jiný. On je člověk byznysu, já jsem tramp. Peníze jsou prima, výstava musí na sebe vydělat aby žila, ale zisk pro mě nebyl nikdy na prvním místě. Organizoval jsem výstavu pro nožíře a pro fanoušky. Šlo to od srdce. Noví to vidí nějak jinak.Ačkoliv, Viktor je také nadšenec a fanatik. Věřím v něj a doufám, že uspěje v udržení tradice naživu a bude ji dále budovat. Přeji jemu i výstavě mnoho úspěchu.