Úvodní stránka Noze-cz - Muzeum zde - Výrobci nožířského zboží - Mikulášovice-Nixdorf - "Nožířská škola"

Nožířská škola

AAktualizováno: 30.8.2020

číslo 3/2005

Průmyslová škola v Mikulášovicích

autor: Spolek historie

V Mikulášovicích ve druhé polovině 19. století probíhal v té době neobvyklý rozvoj průmyslové výroby, zejména výroby nožířského zboží. V roce 1890 v tomto odvětví bylo zaměstnáno téměř 700 lidí. To vyvolávalo potřebu stále většího počtu odborně školených sil. Přestože výroba byla převážně rukodělná, výrazně závislá na zručnosti a zkušenostech dělníků, bylo třeba konstruovat nové stroje a nástroje nejen pro usnadnění fyzické práce, ale pro neustálé zvyšování produkce, snižování ceny vyrobeného zboží a zvyšování vývozu.

V roce 1874 bylo po dohodě zástupců obce a majitelů místních továren rozhodnuto zřídit v Mikulášovicích odbornou pokračovací školu. Trvalo další tři roky, než se vytvořily podmínky pro zřízení dvou, později tří tříd, které byly umístěny v podnájmu v tzv. Paulišově domě čp. 574.

Podmínky ve škole byly svízelné, škola mohla mít jen omezený počet žáků. Situací se v roce 1888 zabývalo zastupitelstvo obce se závěrem vyhledat v místě vhodný pozemek na výstavbu nového objektu školy.

O jejím zřízení rozhodlo svým výnosem Ministerstvo kultury a školství v roce 1890. V následujícím roce zásluhou tehdejšího starosty J. Maschkeho a poslance parlamentu dr. Kindermanna byla zřízena c. k. odborná škola pro kovoprůmysl. Škola byla tříletá, byly zřízeny třídy nožířů, brusičů, nástrojářů a strojních zámečníků, vyučovalo se německy. Ředitelem školy se stal R. Hasner. Škola měla za úkol vychovávat odborníky pro nožířský průmysl a pro výrobu kovových knoflíků. Stávající pokračovací všeobecně vzdělávací dvoutřídka se připojila k odborné škole.

Škola byla umístěna v přízemí a prvním poschodí objektu měšťanské školy vystavěné v letech 1884 -85, kde učitelské kabinety a sály pro kreslení zůstaly až do roku 1909. V roce 1893 bylo konečně rozhodnuto o stavbě nové-ho objektu školy, která však byla započata až v roce 1902 a dokončena v roce následujícím. V roce 1909 byla dostavěna dílenská část. Důvodem pozdního dokončení byl nedostatek peněz.

Odborná průmyslová škola byla vyjmuta z pravomocí obce a přešla pod přímé řízení okresních školských orgánů.

Ve 20. letech měla škola tři třídy a 8 učitelů včetně ředitele. Praktická výuka byla zaměřena na dva předměty - učební obory s dvouletou výukou, a to strojní zámečnictví a nožířství. Vyučovalo se i češtině.

Po válečných letech se začalo s výukou hned v roce 1945 po měsíční přípravě 1. října. Ve školním roce 1945/46 navštěvovalo školu 24 žáků. Ministerstvo školství a osvěty v roce 1946 přeměnilo školu na Státní mistrovskou školu strojnickou a nožířskou, jedinou toho druhu v ČSR. Ve školním roce 1946/47 navštěvovalo školu již 44 žáků. Každý z nich prodělal v dílnách nožířskou, nástrojařskou a zámečnickou praxi. Téměř vše bylo zaměřeno k zajištění a rozšíření nožířského průmyslu ve městě.

Školu za dobu jejího trvání navštěvovala řada později úspěšných lidí. Třeba v letech 1910/13 vynikající rytec některých našich prvorepublikových bankovek Karel Wolf, který pracoval v tiskárně Národní banky.

K přemístění školy dochází i přes nesouhlas místního MěNV, n. p. Mikov a protesty místního obyvatelstva. Důvody stěhování školy neuměly smysluplně vysvětlit občanům ani zástupci tehdejšího ONV a KNV.

Po odstěhování průmyslovky se v objektu usídlila Učňovská hospodářská škola, později se objekt stal součástí Základní školy v Mikulášovicích.

Poslední aktualizace: 02/05/2013 16:23:39
© 2000, Interdata Web Team

Překlad článku DIE STASFACHSHULE FUER METALLINDUSTRIE (viz níže) provedl Mgr. Petr Šerý

STÁTNÍ ODBORNÁ ŠKOLA KOVOPRŮMYSLOVÁ.

Ředitel Keidel

C. k. Odborná škola kovoprůmyslová v Nixdorfu (Mikulášovicích) byla zřízena roku 1896 Ministerstvem kultu a vyučování ve Vídni na přímluvu poslance říšského sněmu dr. Franze Kindermana ke vzdělání odborných sil a jako podpora rozvoje domácího průmyslu. Určena byla především k podpoře řemenářství, železářství a kovozpracujících profesí. Rytci, ciseléři, modeláři a umělečtí kresliči jsou vzděláváni pod dohledem zkušených mistrů v zušlechťovacích technikách: v polychromii, leptu, galvanizaci atd. Počátky těchto aktivit pak nacházíme v přízemí a dílnách v prvním patře měšťanské školy. Stávající dvoutřídní pokračovací škola byla zahájením vyučování v Odborné škole uzavřena.

Nová školní budova nabízí velké možnosti

Přes nedostatečné prostory se ústav rozvíjí dobře a rychle, takže brzy došlo k přičlenění technického oddělení pro vzdělávání kovářů čepelí, výrobců chirurgických nástrojů

a ostřičů železářského zboží. Ministerstvo kultury a vyučování umístilo tento ústav do již stojící hlavní budovy Umělecké odborné školy, postavené v zadním traktu dílenských budov technického oddělení. Roku 1902 dospěla stavba hlavní budovy do své poloviny, připravena na nastěhování, kabinety a kreslírny pro teoretické vzdělání však zůstaly v měšťanské škole, dokud nebyla roku 1909 dokončena druhá polovina stavby.

V letech 1904/1905 počíná příprava dílen pro přijetí oborů nožíř a brusič. Bylo také započato s výrobou vlastních přípravků a nástrojů pro výrobu jednotlivých dílů nožů, byla zřízena kovárna a vybavena potřebným strojním zařízením.

Všeobecná řemeslnická pokračovací škola byla založena školního roku 1904/1905 jako trojtřídní. Vzdělávání nožířů usnadňovalo spojení s oddělením uměleckých řemesel, což bylo bohatě využíváno v umělecko-řemeslném zušlechtění pochev nožů, nýtů a střenek.

Špičkové a přesné zápustkové kovárny s raznicemi dodávaly součásti železářského zboží. Brzy se ukázala vlastní produkce kovacích nástrojů, raznic a sekáčů jako nutná. Když roku 1909 dochází k dokončení hlavní budovy školy, je několik dílen zařízeno nezbytnými nástrojařskými stroji pro produkci nástrojů a přípravků, stejně tak jako pro stavbu malých přístrojů a pomocných strojů, přičemž se současně vzdělávají strojní zámečníci a nástrojaři.

Podpora živností ze strany pedagogického sboru byla na škole záležitostí několika jedinců. Bylo úkolem ústavu naučit především domácí pracovníky využívat stroje a toto jim bylo

v prostorách školy umožněno. Na konci školního roku 1912/1913 tak absolvovali první strojní zámečníci a nástrojaři. První velká vlna absolventů všech oddělení ústavu pak vyvolala zájem v tuzemsku i v sousedícím Sasku, kde též umožňovali svým synům školní vzdělání v Nixdorfu.

Následně pak prožili někteří absolventi a studenti školy se svými pedagogy, se svolením

c. k. Ministerstva kultury a vyučování, pětitýdenní kurz, který měl být přípravou dosavadních učitelů základních škol k učitelským odborným zkouškám, které byli tito budoucí odborní učitelé nuceni vykonat z matematiky a fyziky, dále pak z geometrie a uměleckoprůmyslového kreslení.

Učitelé z oblasti rakousko-uherské monarchie se účastnili těchto kurzů zhruba do začátku I. světové války, kdy kurzy proslavily Nixdorfskou c. k. Odbornou školu kovoprůmyslovou až k břehům Jadranu, kde se účastníci kurzů zajímali o mnohotvárnou náplň veškerých oddělení, rytecké a cizelérské práce v mosazi a oceli při výzdobě kazet, ciselované výlisky z bronzu, soustružené práce z mědi a stříbra, talířových forem, zdobení leptem, ryté a ražené, emailované i pozlacené pochvy, stejně tak i střenky dýk, nůžky, intarzované práce v želvovině, rohovině, slonovině a kovu. Samozřejmou součástí byly i modelářské práce v sádře, vosku a hlíně. Kapesní nože všech druhů, stejně tak příborové jídelní nože, pochopitelně s umělecky zpracovanými držadly, nůžky, mnohadílné kapesní nože atd. Nástrojárna a strojní zámečnictví vyvíjelo potřebná nářadí všech druhů. Střihací nástroje

a raznice, veškeré typy zápustek a frézy, malé vrtačky, vřetenové lisy, decimální váhy do 30 kg tažné síly a podobně.

Problémy po pádu monarchie

Po ukončení světové války podléhala Odborná škola pražskému ministerstvu školních záležitostí a lidové kultury. Toto ministerstvo nemělo zpočátku příliš zájmu na trvání školy, která se mu jevila příliš drahou, neboť pro potřeby těchto škol převzalo od ministerstva pro kulturu a vzdělání ve Vídni starost o náklady na otop a osvětlení, které hodlala teprve přenést na příslušné radnice. Když bývalý ředitel obdržel souhlas s pokračováním výuky, nezbývalo mu nic jiného, než postupně rozprodávat nejrozličnější nástroje a tak pokrýt získanými penězi vzniklé náklady na topení a světlo. Učitelský sbor byl vděčen za to, že alespoň tímto způsobem byla škola udržena v chodu.

Všem na vědomí!

V roce1883 byla Státní odborná škola rozšířena o umělecko-průmyslovou část.

Již roku 1894 se škola zúčastnila výstavy severočeských průmyslových muzeí.

Na světové výstavě v Paříži roku 1925 byla škola zastoupena pracemi profesora Pagačnika a jeho žáky. Známa je rytina Kristovy hlavy Rudolfa Hausmana, jenž tam exceloval zlatou medailí a čestným diplom.