Křiváčky, křiváky selské nože, Valašsko
Valašsko je hornatá oblast v nejvýchodnější části Moravy, v Česku v blízkosti hranic se Slovenskem.
Jde o svébytný národopisný a kulturní region, sousedící na jihu s Moravským Slováckem a na západě s Hanou. Lze ho vymezit přibližně územím okresu Vsetín a severní, severovýchodní a východní částí okresu Zlín(severní Lukovsko, Vizovsko, Klobucko). V Rožnově pod Radhoštěm se nachází skanzen Valašské muzeum v přírodě, v němž byly soustředěny předměty regionální valašské lidové kultury a řemesel, včetně zachovaných domů ze zdejších měst a vesnic.
Zdoj Wikipedie
Jednoduché zavírací nože bez hřbetní pružiny byly vyráběny po celé Evropě, tedy i na území dnešní České republiky.
Na počátku devatenáctého století se na Valašku (oblast okolo města Vsetína) začala rozvíjet domácká výroba kapesních zavíracích nožů zvaných křivák. Výroba křiváků se v tomto regionu udržela velmi dlouho - příležitostně až do poloviny minulého století. Díky tomu si tento druh nožů udržel Valašský název - křivák.
Valašské nože mají dřevěnou rukojeť. Taje buď plochá, nebo častěji válcovitá. Válcovité rukojeti jsou soustružené, zpravidla s obvodovými rýhami. Dřevo na rukojeti bylo používáno různé, většinou tvrdé či polotvrdé. Vzhledem k tomu, že rukojeti nebylo zvykem barvit, bylo pro svoje červenohnědé zabarvení oblíbené švestkové dřevo. Není bez zajímavosti, že u rukojetí z olšového dřeva se docilovalo citrónově žluté barvy máčením v lidské moči. Čepele byly vesměs bez nehetníku a bývaly do nich vyráženy značky výrobce.
Některé nože s plochou rukojetí byly na hřbetě opatřeny ocílkou, jiné byly vybaveny sklopným bodcem. Klopný bodec byl používán na čištění dýmky, případně pro opravu koňských postrojů.
Většina prací při výrobě křiváků se odehrávala v chalupě. Pouze kování a kalení bylo prováděno v malé, zvlášť postavené kovárničce nazývané „křiváčkárna“. Kovárny byly zpravidla roubené (výjimečně kamenné) jen s jednou kamennou stěnou v místech výhně. Kovářský měch i kovadlina byly menší než běžné kovářské. Čepele na levné křiváky se nekalily. V zásadě se na Valašsku vyráběly dva druhy křiváků ovšem ve více typech. Křiváky se soustruženou rukojetí a křiváky ploché. Výrobu křiváků většinou neprováděl křiváčkář sám, ale pomáhala mu žena a případně i děti.
Zcela nepraktický, ale zajímavý je tzv. sprašný či skotný křivák. Je to velký soustružený křivák s dutinou v rukojeti uzavřenou víčkem, do které byly vloženy malé křiváčky. V Okresním vlastivědném muzeu ve Vsetíně je takovýto křivák o délce 18,8 cm, vysoustružený ze švestkového dřeva. V něm je uloženo 24 miniaturních křiváčků. Největší z nich má délku 3,8 cm a nejmenší z nich 1,6 cm.
|
inv. č. 2176 Křivačkárna ve valašské dědině /z Národopisné výstavy českoslovanské v Praze |
|
inv. č. Jan Holý, nar. 1877, starý křivačkář z Růžďky č. 288, vyráběl hlavně kuchyňské nože. |
|
inv. č. 7144 Josef Eliáš, Růžďka č. 168 (na Dušné), vyrábí střenku –„klátek“ – na křiváky na „strúžni“. |
|
inv. č. 9269 Křivačkář Josef Hořanský,nar. 1888, poslední nožař, Růžďka 37, vyráběl nože do r. 1964. |
|
inv. č. 9272 Bývalá křivačkářská kovárnička u chalupy křivačkáře Blizňáka, Ratiboř, údolí Kobelné– přestavěná na obytný prostor, dnes nepoužívaná |
|
inv. č. 9273 Bývalá křivačkářská kovárnička u chalupy křivačkáře Blizňáka, Ratiboř, údolí Kobelné – přestavěná na obytný prostor, dnes nepoužívaná- pohled zezadu. |
|
inv. č. 9274 Jan Baletka, Ratiboř, údolí Kobelné č. 178 – syn křivačkáře Jana Baletky, nar. 1883, který ojediněle vyráběl křiváky do své smrti r. 1956. |
|
inv. č. 9430 Výroba plochých křiváků v Ratiboři, provádí Tomáš Baletka, Kobelné č. 170, broušení krní na bruse. |
|
inv. č. 9432 Výroba křiváků v Ratiboři 1969 – broušení druhé strany krně. |
|
inv. č. 9433 Výroba křiváků v Ratiboři – úprava „klatky“,:měření délky pro „zatínání“ šířkou tulajky. |
|
inv. č. 9434 Výroba křiváků – vyměřování konce, „zatínání“ na „klatku“. |
|
inv.č. 9435 Výroba křiváků – řezání, „zatínání“. |
|
inv.č. 9436 Měření otvorů v tulajce podle dírky v krni. |
|
inv.č. 9436 Měření otvorů v tulajce podle dírky v krni. |
|
inv. č. 9438 Výroba křiváků – ohýbání tulajky. |
|
inv. č. 9439 Výroba křiváků – stáčení tulajky. |
|
inv. č. 9440 Provrtávání klatky – „drylování“ ruční vrtačkou drylem. |
|
inv. č. 9442 Sestavování křiváků – „pasování“. |
|
inv.č. 9443 Interiér bývalé křivačkářské kovárničky u Šťastných, Ratiboř, Kobelný. |
|
inv.č. 9444 Bývalá křivačkářská kovárna u Babiců, Dušná. |
|
inv. č. 9625 Výroba křiváků : postup výroby plochého klátku ze švestkového dřeva. |
|
inv. č. 9626 Křiváky s klátky plochými – výroba Ratiboř : plocháň, plocháňěk, křesák, křesák šparákový. |
|
inv. č. 9627 Plocháň, plocháňěk, křesák a křesák šparákový otevřené. |
|
inv. č. 9628 Křiváky s kláty soustruženými : ovsák, tucťák, grošák, pútřeťák, plechovec, plechoveček a cíňák. Výroba Růžďka – Bystřička. |
|
inv.č. 9629 Nůž „štulík“, nůž „žabka stojací“ a křivák „žabka zavírací“. |
|
inv. č. 9630 Nože skládané. |
|
inv. č. 9631 Nože vrtané : dvúgrošák, štyrák, pěťák, a sedmják (se 2 tulajkami). |
|
inv. č. 9887 Křivačkářská kovárnička kamenná – kámen z místního lomu. V majetku rodiny Šťastných, Ratiboř – Kobelný č. 106. |
|
inv. č. 9889 Křivačkářský svěrák – šrubštek u Šťastných v Ratiboři – Kobelném. |
|
inv.č. 20176 Křivačkářská dílna Josefa Eliáše z Dušné. |
|
inv. č. 20179 Křivačkářská dílna Josefa Eliáše z Dušné. |
|
inv.č. 20180 Křivačkářská dílna Josefa Eliáše (21.11.1906 – 23.11.1987) z Dušné. |
|
inv. č. 20182 Křivačkářská dílna Josefa Eliáše z Dušné. |
|
inv. č. 20183 Křivačkářská dílna Josefa Eliáše z Dušné |
Po sametovém převratu v roce 1989 se zabýval výr obou soustružených křiváčků zabýval pan Jaroslav Sucháček ml. a jeho otec Jaroslav Sucháček st..
Pavel Formánek
